Charakteristika města Liberec

Město Liberec přináleželo do soudního okresu Liberec, mělo však vlastní zřízení, proto je uváděno zvláště. Při sčítání v roce 1921 žilo na tehdejším území města, které mělo rozlohu 616 hektarů, 34 985 obyvatel, z toho 1 965 cizozemců. K československé národnosti se hlásilo 14,8 % obyvatel, k německé 84,6 %. Rozhodující část obyvatel (83,4 %) byla římskokatolického vyznání. Výraznou skupinu (2 725 obyvatel) tvořili i stoupenci náboženství evangelického. V Liberci žila také silná komunita obyvatel židovského vyznání (1 312). Po téměř deseti letech, podle sčítání v roce 1930, žilo ve městě Liberci o 3 583 obyvatel více, tedy o 11,0 %.

Přibylo nejen obyvatel hlásících se k národnosti německé (o 7,5 %), ale i k československé (o 12,9 %). V náboženském složení obyvatel mírně posílila skupina evangelického vyznání. Město získalo vlastní samosprávný statut v roce 1889. Právě v té době se dostává, jako metropole německy hovořícího pohraničí, na první místo zvláště z pohledu politického. Středisko obchodu a průmyslu, s významným zastoupením německých a židovských liberálních politických směrů, představuje centrum daleko důraznější nacionální politiky, než byla prosazována z dřívějšího centra v Chebu, kde byla v 19. století usazena politická elita německého zemského vlastenectví. Současně se značným mezinárodním propojením obchodního podnikání byla liberecká politická scéna také více otevřená i světu českému, a čerpala rovněž z politických impulsů světa anglosaského.

K velkému vzestupu Liberce došlo v souvislosti s konáním veletrhů, z nichž první v roce 1906 vedl k výraznému pozvednutí infrastruktury města a dovršení výstavby secesních městských paláců. Liberec se stal ústředím četných bank a byl sídlem obchodní a živnostenské komory, koordinující prakticky veškerou ekonomiku tehdejších severních Čech. V roce 1930 bylo jeho mezinárodní postavení posíleno i existencí tří konzulátů: dánského, německého a anglického. V čele průmyslové výroby stál textil s produkcí sukna a bavlněného zboží. Historickým štítem podnikání byla rodina Liebigů. Dále zde byla zastoupena výroba nábytku a strojů. Zdejší velké tiskařské závody umožňovaly vydávání největšího německy psaného deníku v republice: Reichenberger Zeitung.

Postavení metropole bylo posilováno i existencí důležitých kulturních a vzdělávacích institucí. Severočeské umělecko-průmyslové muzeum bylo jedno z nejvýznamnějších muzeí republiky. Dále zde existovala botanická a zoologická zahrada, velká veřejná a vědecká knihovna a obrazárna. V Liberci chyběla pouze univerzita. Německé politické kruhy byly v tomto směru rozkolísané a část z nich lpěla na udržování a posilování německých vysokých škol v Praze, nejen pro jejich tradici, ale zejména proto, že byly pokládány za intelektuální předvoj němectví.


zdroj: Český statistický úřad

Autor: Jan Široký 2 články
Býval jsem chvilku novinář a snad ze sentimentality ještě čas od času publikuji. Pokud mě chcete kontaktovat, volejte tel. č. 776 35 35 65. Když mám perný den, tak neberu neznámá telefonní čísla, tak je lepší nejdřív poslat SMS zprávu.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď